| |
Prihvatilište i oporavak životinja Crna Gora znamená doslova Útulek a
zotavovna zvířat Černá Hora, čili volně přeloženo cosi jako Záchranná
stanice Černé Hory, fakticky je to však jen finta jak obejít absenci
povolení k provozování zoo. Běžně je (mezi lidmi i samotnými majiteli)
používán spíše název Zoo či Mini zoo Černá Hora (Mini Zoo vrt Crna Gora).
Zoo leží vysoko v horách
za vesnicí, či spíše osadou Blizna necelých 20 km z centra hlavního
města Podgorica. Majitel chtěl původně zřídit zařízení přímo v Podgorici,
na jejím okraji, nebo někde v jejím těsném sousedství, jenže nebyl k
dispozici žádný vhodný a finančně dostupný pozemek, proto nakonec zoo
vznikla zde. Na první pohled to vypadá, že 20 km od hlavního města je
výborná adresa, ve skutečnosti však je tato zoo horkým kandidátem na
titul "zoo na nejdivnějším místě". To není myšleno ve zlém, jen prostě
jako fakt, kuriozita. Jen 20 km je super, od hlavní mezinárodní silnice
M2, vedoucí z hlavního města do Srbska, je to dokonce jen asi 6,5 km.
Jenže Blizna je maličkatá horská osada jen s asi 16 obyvateli, do které
vede jedna jediná cesta, která zároveň v obci končí. Podle toho tato
slepá cesta i vypadá. Je to sice poměrně slušná a dokonce asfaltová
cesta, nicméně široká jen tak tak na jedno auto. Celých 6,5 km horské
serpentiny stoupají strmě vzhůru. Osobní auto jede většinu cesty na
dvojku, občas kousek na trojku, ale nezřídka na jedničku. Vzdušnou čarou
je to jen 3,5 km a auto se na tak krátké vzdálenosti musí vyšplhat z
nadmořské výšky 70 m n. m. do 450 m n.m. Celou dobu je po jedné straně
vozovky prudký sráz dolů a nikde nejsou svodidla, místo nich je cesta v
kritických úsecích lemována "zídkou" z naskládaných balvanů. Mezi nimi
má auto na každé straně jen několik centimetrů rezervu. Ukrutný problém
nastává, když se dvě auta potkají. Pak jedno musí couvat do místa
nějakého rozšíření (obvykle zatáčka ostrých serpentin). Couvá samozřejmě
ten, kdo to má blíž, jenže stane-li se, že náhodou potkáte někoho, kdo
nemá couvání velmi dobře v ruce, je to na velmi dlouho. Přece jen moc
prostoru mezi kamením na manévrování není, auto se sem sotva vejde.
Máte-li smůlu, řidič protijedoucího vozidla není schopen zacouvat a tak
nezbývá než odcouvat sám, byť třeba mnohem dále. Podobná situace může
nastat několikrát během cesty a na trase je jedna jediná osada, kde se
dá nejen bez problému vyhnout, ale třeba i zastavit. Naprosto nechápu,
jakým způsobem probíhá zásobování zoo, nebo jak se sem dostávají školní
výlety. Zřejmě menšími vozy na etapy... Celá cesta vypadá tak, že jsem
do poslední chvíle nevěřil, že jedu správně. Sice jsou asi po kilometru
cedule s ukazateli a údajem, jaká vzdálenost ještě chybí, jenže jsou to
obyčejné nápisy na prkně nebo pod. - myslel jsem, že si spíš někdo dělá
legraci, že taková cesta prostě do zoo vést nemůže... Ale opak je
pravdou, opravdu vede. Ještě o něco horší je to přímo v Blizně, kde
silnice končí a pokračuje již jen kamenitá stezka ve formě vyjetých
kolejí, ale sjízdné to jakž takž je. Na konci ale přijde překvapení -
zoo má dvě, byť malá, parkoviště. To bych v horách, de facto mimo
civilizaci, nečekal.
Ale k zoo jako
takové... Rozhodně nejde o klasickou zoo, s klasickým provozem a
klasickým uspořádáním. Téměř vše je tady jinak. Když dorazíte d
parkoviště k bráně, musíte volat nebo pískat, aby vám někdo přišel
otevřít (případně si otevřít sami, není-li zamčeno). Celá zoo je totiž
jedna jediná asi 1,8 ha velká oplocená plocha, kde se jak zvířata, tak
návštěvníci pohybují libovolně po celém prostoru. Asi uprostřed, při
levém okraji je centrum celé zoo - velká dřevěná pergola, která slouží
jako veškeré zázemí. Prodávají se zde vstupenky i základní občerstvení,
stůl a židle slouží jako restaurace, ale majitelé zde mají také (což
působí velmi divně) manželskou postel a osobní věci.
Po celém prostoru pobíhá
nebo poletuje množství běžných domácích zvířat jako jsou psi, kozy,
prasata, králíci, husy, slepice, perličky, krůty, holubi, ale mezi nimi
i daňci, lama, velbloudi, emu, pávi... Uprostřed výběhu je velká dřevěná
voliéra se stájí, kam se mohou zvířata ukrýt. O kousek dále mají svůj
dřevěný domeček daňci a ještě dále je pod stromem klec s medvídětem.
Prostředí je nádherné - výborně upravený výběh, který je z části rovný a
z části se k horám terasovitě zvedá. Oplocení je z běžného pletiva, ale
místy i z kamenných zídek. Z kamení jsou i terasy vyrovnávající výškové
rozdíly. To celé v úchvatném panoramatu hor. O poznání horší je ovšem
vnitřní zařízení. Do hor se sice žádný luxus příliš nehodí, ale přece
jen něco důstojnějšího než je zde, by bylo vhodnější. Voliéra se stájí
je v podstatě jednoduchá bouda potlučená krajinkami, což by snad nebylo
nejhorší, kdyby šlo o krajinky dlouhé přes celou plochu a nejlépe na
svislo, tady jsou však vodorovné, krátké a napojované tzv. na střih
(všechny v jednom místě - ve stejné délce) a to působí dojmem
"flikování". Nejlépe nevypadá ani několikeré pletivo. Na pohled o něco
lepší je druhá stáj, kterou využívají hlavně daňci. Ta je z krajinek
svislých, ovšem její stav je ještě horší. Má propadlou střechu a uvnitř
je plná bordelu. Nikdo nebyl schopen tu spadlou střechu ani odstranit z
vnitřního prostoru. Daňci tak boudu nevyužívají jako stáj, ale spíš jen
jako zdroj stínu, případně závětří.
Naprosto nejžalostnější
je klec medvěda. Opět z dřevěných kulánů, potažených velmi slabým
pletivem, na pohled příšerná a hlavně extrémně malá. Na spodku je kamení
a na vršku prkenná střecha. Odrostlé medvídě má, coby nádobu na vodu,
polovinu z podélně rozříznutého plechového sudu, ovšem v něm ani slza
tekutiny. Teplota atakuje 40°C a medvěd nemá sebemenší šanci se napít.
To je fakt ukrutné. Když jsem přišel za majitelkou (přesněji přítelkyní
majitele) a zeptal se, jestli má vodu, podala mi třetinku balené z
lednice... Řekl jsem, že ji nechci, že myslím vodu pro medvěda, alespoň
kýbl... Odpověděla, že mu donese večer, protože kdyby mu jí dala teď,
tak se v ní bude koupat...! Jakmile viděla můj nevěřícný pohled, dodala,
že by tak vytahal vodu ven a za chvíli by ji zase neměl... No moc to tím
nezachránila. Je to opravdu příšerné. O to horší, že jde oficiálně o
zachráněné medvídě - zoo obdržela úřední povolení k záchraně a chovu
dvou medvíďat. Všude se o tom psalo, tisk i internetové servery z
majitele zoo dělali hrdinu, který zachraňuje medvíďata a vzorně se o ně
stará. Ten z nich však v počátku udělal pet zvířata na hlazení a mazlení
s návštěvníky. Pak bylo jedno medvídě odebráno (a přemístěno jinam) a
druhé se dostalo do klece mimo lidi, až když odrostlo. Ač to tady není
úplně špatné, celé to tak trochu smrdí hlavně byznisem a potřebou ukojit
vlastní exhibicionismus. Jakékoli chovatelství je až na druhé koleji.
Prostě kontaktní zoo.
Podle slov oné majitelovi
přítelkyně, je sice zoo aktuálně jen na třech hektarech, ale celý
pozemek, který patří majiteli zoo, má údajně 100 ha a v příštích letech
je v plánu zoo zvětšit - v počátku vybudovat velké moderní volné
"evropské" výběhy medvědů a vlků. Těžko říci, kolik je na tom pravdy,
protože tendence přehánět, exhibovat a ledacos překroutit jsou z jednání
majitelů zcela evidentní. Výběh nemá 3 hektary, ale jen necelých 1,8 ha.
Zoo je uměle vydávána za záchrannou stanici, aby se tak obešel zákon.
Oficiálně jí provozuje nezisková organizace, v praxi je to však one-man-show.
Na Facebooku se píše o týmu lidí - veterinářů, vědců, odborníků, ve
skutečnosti je ze fyzicky přítomný jediný člověk (a ani ten není schopen
napojit medvěda). Zařízení má prý jako jediné v zemi zažádáno o licenci
nebo nějaké ekvivalentní místní povolení pro provoz zoo, což nelze
ověřit, jelikož se o tom na internetu nedá nalézt ani slovo (ani na
úředních stránkách, ani na oficiálním Facebooku, ani v rozhovorech s
majiteli, nikde). Pravdou je však, že letos obdrželi oficiální úřední
povolení k chovu medvědů a vlků. Těžko soudit, rozhodně by ale bylo
velmi vhodné zoo zmodernizovat a zatraktivnit. Udělat z ní více
standardní zoo a méně zoo kontaktní. Prostředí je krásné a zoo by tu
mohla být opravdu hezká. Jsem v tomto ohledu však spíše skeptický - zoo
existuje 12 let, od října 2005 a že by zde byla vidět dvanáctiletá
práce, to opravdu ne. Navíc jakákoli změna k lepšímu chce v každém
případě i jistou dávku profesionality a
ani ta není příliš vidět. Krom toho stále zůstává a asi i zůstane
problém s příjezdem, který je nepříjemný nejen pro návštěvníky, ale
představuje velkou překážku i pro rozvoj zoo.
Autor: Roman Hynek (2017)
|
|
