| |
Menší soukromá zoo ve vesničce Boračeva (administrativně součást Radenci)
na severovýchodě Slovinska. Vzdušnou čarou asi 2,5 km (po silnici 7,5
km) z Rakouska a 27 km z Maďarska (po silnici necelých 40 km), navíc jen
asi 10 km od dálnice A4 (z Mariboru do Maďarska) i poměrně blízko severo-jižní
"evropské dálnici" A1, což je poměrně výhodná poloha, vzhledem k celkem
velkému návštěvnickému potenciálu. Přesto je rodinná zoo návštěvníkům
otevřena jen od pátku do neděle. A právě to, spolu s takovou "hobby"
webovou prezentací, bylo důvodem, proč jsem si od této zoo vůbec nic
nesliboval. Čekal jsem spíš nějakou katastrofu, zbytečnou mini zoo.
Jenže překvapení bylo už jen parkoviště... Obrovská, velmi dobře
upravená plocha, zkrášlená velkými balvany a nádhernými rostlinami. To
už na nějakou příšernou zoo nevypadalo...
Trochu mě sice ještě
srazil k zemi vchod, v podobě dřevěné budky a plechové brány, polepené
spoustou obrázků, ale pak už to bylo jen samé příjemné překvapení.
Poměrně slušné expozice, a to jak velikostí, tak po estetické a chovné
stránce. Relativně dost zvířat, ve stylu od každého něco, včetně
návštěvnicky atraktivních druhů. Téměř veškeré hrazení z drahého
svářeného 3D pletiva (to je takové to zelené, v lepších zoo běžné). Celá
zoo ve vizuálně jednotném stylu, typickém barevnými vodorovnými
dřevěnými kulatinami. Figury goril na střeše a podobné výstřelky jsou
sice těžce kýčovité, ale rozumím tomu, že se pro děti zkrátka takové
věci dělají. Nepřehlédnutelné jsou ale rozhodně i zahradnické úpravy -
celý areál je bohatě a velmi vkusně doplněn rostlinami mnoha druhů.
Zoo je opticky rozdělena
do dvou částí - první je samostatné prostranství naproti vchodu,
přesněji na obě strany, vlevo i vpravo odsud a druhá ve velké části
zahrady rodinného domu, která je však oddělená od té soukromé. Obě části
zoo jsou spojené úzkým průchodem pravě u pokladny. Levou polovinou první
částí vede jen jedna jediná cesta dokola mezi expozicemi. Postupně je
zde voliéra mývalů a výběhy koz, prasat, velbloudů, poníků a zebu,
psounů, voliéra výrů a puštíků a nakonec výběhy lam, nandu a ovcí. Na
velkém prostoru uvnitř okružní trasy je rozsáhlý výběh makaků a ovcí a
za ním nosáli. Odsud se jde po kraji k rybníčku husí labutích a pak
okolo dětského hřiště k budově budoucího terária, nápadného svou až
pohádkově vypadající fasádou. Za domem je mnohaúhelníkový výběh želv a
vedle velký kulatý pro kapybary a kachničky karolínské. Kapybary mají
jezírko sahající téměř až k oplocení a je jich tu skutečně hodně, včetně
mnoha mláďat, takže patří, zřejmě asi s makaky, k tomu návštěvnicky
nejpopulárnějšímu, co ve zdejší zoo je. Za nimi se nachází expozice
okrasných hrabavých, tj. několika plemen slepic, pávů a krůt. Pak je
další jezírko s indickými běžci a rackem a poslední v této části je
krytá voliéra hrdliček.
Druhá část začíná
dalším jezírkem, tím největším, které se zde nachází. Obývá jej hned
několik druhů divokých vodních ptáků. Následují velké výběhy klokanů a
mar a na zpáteční cestě malý pavilonek želv a tamarímů, který je
přístupný prostřednictvím oken jen z venčí, z můstku. K pavilonku je
přilepená voliéra tamarínů a vedle druhá s papoušky mnišími a také výběh
želv. Poslední jsou dvě voliéry - jedna pro krkavce, druhá pro leguány.
Zapomněl jsem vlastně ještě výběh oslů přímo u parkoviště. Ten má stáj,
z poloviny odkrytou právě na stranu přijíždějících lidí.
Jak jsem řekl, mě tato
zoo velmi mile překvapila a myslím, že je velmi dobrým typem na zastávku
pro ty, co jezdí v létě do Chorvatska k moři a přemýšlí, v které zoo,
nebo obecně kde, po cestě zastavit. Stejně tak se sem dá zajet při
pohybu po jihozápadním Rakousku nebo východním Maďarsku. Jen je potřeba
se trefit do otvíracích hodin.
Autor: Roman Hynek (2019)
|
|
